Jedna z našich prvních otázek míří na to, co způsobilo nutnost dialýzy u tak mladého člověka. Paní Zuzana trpí polycystickou chorobou ledvin, což je vrozené a dědičné onemocnění. „Stejnou nemoc měl u nás v rodině děda, pak maminka a má jí i sestra,“ říká paní Zuzana. Z toho důvodu vlastně nebyla překvapená, když problémy s ledvinami začaly. Čekala jen, že přijdou v pozdějším věku. Ze začátku bylo paní Zuzaně špatně, trpěla nechutenstvím, zvracením, velkou únavou. Po návratu z dovolené se její stav zhoršil a vyhledala lékaře, kde ji naměřili velmi vysoké hodnoty kreatininu.
Hned druhý den začala podstupovat dialýzu. Začátky byly hodně krušné, paní Zuzaně vypadaly vlasy, byla nateklá, nabrala deset kilo a není divu, že se zhroutila. Naštěstí jí byl její přítel oporou a po pár měsících se vše srovnalo, tělo si na dialýzu zvyklo. Paní Zuzana se dnes cítí podle jejích slov fyzicky i psychicky velmi dobře. Dialýza jí vrátila do života.
Dialýzu mám deset minut od domova
Kromě potíží, které se váží k onemocnění ledvin, paní Zuzanu žádné další choroby netrápí. Také proto může chodit do práce, kde jí vyšli maximálně vstříc. Pracuje ve dnech, kdy nepodstupuje dialýzu a někdy i přímo po ní. Má sedmnáctiletou dceru, která navštěvuje uměleckou školu. Ráda se věnuje svému pejskovi, se kterým chodí na procházky, jezdí na kole. V podstatě žije plnohodnotný život. Největší omezení vidí v dodržování diety a pitného režimu.
„Jak se mi ulevilo, tak mi chutná, jsem holka z vesnice a jím všechno,“ jak sama říká, a dodává: „Na dialýzu si nosím ovoce, rajčata, papriky a jídlo, které mám ráda a které normálně nesmím, tady mi vše vydialyzují.“ Čas na dialýze tráví v podstatě příjemně, sledováním seriálů na telefonu. „Na středisku jsem spokojená, jsou tu na nás hodní a vždy nám poradí. Navíc to mám deset minut od domova,“ doplňuje paní Zuzana.
Po transplantaci by si přála mít miminko
Paní Zuzana je na čekací listině na transplantaci, nemá z procesu obavy, a naopak se těší, kdy se tak stane. Darování ledviny ji nabízeli i rodinní příslušníci, ale podle svých slov nechtěla nikoho z rodiny ohrožovat. Několikanásobnou transplantaci má za sebou i její maminka a sestra. Prozradila mi, že když půjde vše hladce, ráda by měla s přítelem miminko.
Nyní se ale těší na léto. Má v plánu týdenní pobyt v Žamberku se svou kamarádkou. Často jezdí s rodinou či přáteli na víkendy mimo Prahu. Dokonce uvažuje o Sicílii, kde, jak zjistila, je program pro „ledvináře“. Ti tam mohou strávit i několik týdnů.
Hlavně se nehroutit
Na závěr paní Zuzana shrnuje: „Je potřeba jít dál a žít. Nehroutit se, ono se to srovná. Těším se až budu odtransplantovaná a budu moci žít zase normální život.“ Ostatním pacientům vzkazuje, aby chodili na preventivní prohlídky. Ona sama by možná dialýzu oddálila, kdyby šla na vyšetření dříve.
